Metody

Sfumato

Metoda Sfumato neboli Splývavé čtení si mě získalo svou hravostí. Při nácviku čtení je brán zřetel na dech, hlas, zrak i sluch. Dokonale rozlišuje grafickou i zvukovou podobu písmene. Zmíněná splývavost se využívá při nácviku čtení, kdy dítě hlásku drží, což zní "zpěvně" a až při rozlišení následujícího písmena oba tvary spojí. V této metodě se děti učí všechny čtyři tvary písmene zároveň (malé/velké, tiskací/psací). Něco nového se tak při nácviku čtení učí i pokročilejší čtenáři. Každým písmenem se metoda zabývá zpravidla týden. Technika respektuje individuální tempo čtení každého dítěte. Díky své propracované metodice slouží i jako prevence dyslexie.

Metodu Sfumato® sestavila Mária Navrátilová, která se metodě věnuje více než 40 let. Od 80. let aktivně vede semináře, kde účastníky, společně se svým týmem, seznamuje s touto metodou. Více o autorce https://www.sfumato.cz/autorka-metodiky-sfumato.html

Metoda Sfumato® pracuje se zrakem, dechem, hlasem a sluchem. Žáci jsou od počátku vedeni k hlasitému projevu. Každé písmeno je tvořeno se silným vnitřním nábojem. Při jeho čtení si dítě jakoby drží hlásku, což zní "zpěvně" a jen co rozliší následující písmeno, vázaně ho přidá k předchozímu. "Přes pomalou expozici jednotlivých hlásek a správnou intonaci se vytvoří dokonalé přiřazení znaku ke zvuku (písmene k hlásce). Zrychlováním celého procesu dochází k postupnému zkracování jednotlivých hlásek. Technika Splývavého čtení vytváří časoprostor pro volbu tempa (rychlosti) čtení, protože to si určuje centrální nervový systém podle rychlosti zpracování všech zpětných vazeb, které při čtení nastávají. Technika respektuje individuální tempo čtení každého žáka, přičemž konečný výsledek je stejný u všech dětí - říkáme mu efektivní čtení, tedy čtení s porozuměním," Metodika Sfumato - Splývavé čtení, Mária Navrátilová. Sfumato - Splývavé čtení - eshop učebnice a vyučovací pomůcky (online). Copyright © 2019 (cit. 3.8.2021). Dostupné z https://www.vyukove-materialy.cz/metodika-sfumato

Zajímavostí metodiky Sfumato neboli Splývavého čtení je výuka pořadí písmen. Žáci se nejprve učí písmena O,S, B, U, A, která se čtou izolovaně. Jsou hlasově i tvarově velmi odlišná, tak aby je žáci nezaměnili s jinými tvary a dokonale si je osvojili. Každému písmenu je věnován celý týden. Pořadí písmen je promyšleně sestavené, aby bylo použito co nejvíce možných protikladů (tvar, ale i způsob vytváření písmene - tón/zvuk/tlačeně).

Postupně se pokračuje k dalším z 15 písmen v přesném pořadí: L,M,E,I,P,N,T,K,V,D. "Vyvození každého písmene a hlásky se začíná důsledným hlasovým nácvikem se silou, délkou a zabarvením, při zapojení zraku a při kontrole sluchem. Písmeno žáci poznávají všemi smysly. Učitel využívá mezipředmětové vztahy, zařazuje prvek pohybový, literární, výtvarný a dramatický. Důležitá je i činnostní výchova (využití hmatu, rozvíjení motoriky rukou), která podporuje poznávání písmene a jeho části a žáci ho mohou vnímat z každého úhlu - modelují ho, skládají, písmena obtahují, dopisují chybějící části, hrají si s terčem, kostkami, tabulkami, mariášovými kartami, čtou hromadně z tabule."

Do výuky písmen zařazujeme také činnosti, které žáci prožívají hravou formou. Například u písmene O začínáme ostrovem, na kterém se zabydlují zvířátka opice, ovečka, chodíme okolo ostrova, otevíráme oči..., při poznávání písmene B - z bublifuku vyfukují bubliny, hrajeme si na bubeníky, baletky, bankéře, dostaneme balík, pečeme buchty, nafukujeme balónky, u písmene U tvoříme účesy, ulity, tvoříme ulice, kde bydlí údržbář, uklízečka, učitel apod.

"Ve druhém kroku metodiky se přechází na syntézu dvou hlásek a písmen SO-LO-MO, přičemž každé spojení vytváří u žáků představu slova (SO - jako sova, sokol, LA - jako lavice, ME - jako medvěd...).

Další krok představuje syntézu tří písmen a hlásek SOS-LOS-MOS, kdy se čtou již i smysluplná slova (les, los, nos, pes...) a také třípísmenková spojení (LAS - jako lasička, MIS - jako mísa, NUL - jako nula, PUM - jako puma)."

Poté se přechází na třetí syntézu, tedy na čtení slov a čtyřpísmenkových spojení. V tomto čtvrtém kroku nejdříve žáci čtou slova bez dlouhých hlásek (LASO, SENO, LANO...), poté se přidají i slova s dlouhou hláskou (MÁLO, VOLÁ, PUKÁ, KÁVA...).

Poslední, pátý metodický krok, je čtení ze slabikáře, kdy žáci čtou jednoduché věty. Důraz se klade na intonaci slova i věty. Postupně se přechází na interpretaci textu s dramatickým prvkem. V tomto stádiu výuky čte žák texty s intonačními obměnami, rozlišuje krátké a dlouhé samohlásky, čte s pochopením, uvědomuje si obsah přečteného." Metodika Sfumato - Splývavé čtení, Mária Navrátilová. Sfumato - Splývavé čtení - eshop učebnice a vyučovací pomůcky (online). Copyright © 2019 (cit. 3.8.2021). Dostupné z https://www.vyukove-materialy.cz/metodika-sfumato

Metoda Splývavého čtení zabraňuje dojitému čtení, žák čte plynule a s porozuměním. 

Matematika prof. Hejného

Hejného metoda je založena na respektování 12 základních principů, které geniálně skládá do uceleného konceptu tak, aby děti objevovaly matematiku samy a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.

1. Budování schémat: dítě ví i to, co jsme ho neučili.

Víte, kolik je ve vašem bytě oken? Zpaměti asi ne... ale když se zamyslíte, po chvíli odpovíte. A správně. Protože máte schéma vašeho bytu v hlavě. Děti mají schémata také v hlavě. Hejného metoda je posiluje, napojuje na sebe a vyvozuje z nich obecné principy. I proto si děti brzy uvědomí, že polovina je také číslo (0,5) nebo například nemají problém s jinak velmi "problémovými" zlomky. 

2. Práce v prostředích: učíme se opakovanou návštěvou.

Když děti znají prostředí, ve kterém se dobře cítí, nerozptylují je neznámé věci. Plně se soustředí jen na daný úkol a neřeší neznámý koncept. Každé ze zhruba 25 použitých prostředí funguje trochu jinak (rodina, cesta autobusem, prosté krokování na hřišti...). Systém prostředí je motivačně nastaven tak, aby zachytil všechny styly učení se a fungování dětské mysli. Ta je pak motivována k dalším experimentům. 

3. Prolínání témat: matematické zákonitosti neizolujeme

Informace nepředáváme dítěti samostatně, ale vždy jsou uloženy ve známém schématu - které si dítě kdykoli vybaví. Neodtrháváme od sebe matematické jevy a pojmy, ale zapojujeme při nich různé strategie řešení. Dítě si pak samo vybere, co mu lépe vyhovuje a co je pro něj přirozenější. V hodinách tak neuslyšíte ono klasické: "Jééé, paní učitelko, to jsme brali před dvěma týdny, to už si nepamatujeme..." 

4. Rozvoj osobnosti: Podporujeme samostatné uvažování dětí

Jednou z hlavních motivací profesora Hejného při vytváření nové metody byl důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Proto učitel ve výuce nepředává hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Děti pak samy o sobě vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat. Dokonce statečně nesou i důsledky svého konání. Vedle matematiky přirozeně objevují také základy sociálního chování a mravně rostou. 

5.Skutečná motivace: když "nevím", a "chci vědět"

Všechny matematické úlohy jsou v Hejného metodě postaveny tak, aby jejich řešení děti "automaticky" bavilo. Správná motivace je ta, která je vnitřní, ne nucení zvenčí. Děti přicházejí na řešení úkolů díky své vlastní snaze. Neokrádáme děti o radost z vlastního úspěchu. Díky atmosféře ve třídách se tak kolegiálně tleská všem - i těm, kteří na daný jev či řešení přijdou později. 

6. Reálné zkušenosti: stavíme na vlastních zážitcích dítěte

Využíváme vlastní zkušenost dítěte, kterou si samo vybudovalo od prvního dne svého života - doma, s rodiči, při objevování světa venku před domem či na pískovišti s ostatními dětmi. Stavíme na přirozené konkrétní zkušenosti, ze které pak dítě dokáže udělat obecný úsudek. Děti například "šijí šaty" pro krychli, a tím se automaticky naučí, kolik má krychle stěn, kolik vrcholů, jak vypočítat její povrch... 

7.Radost z matematiky: výrazně pomáhá při další výuce

Zkušenosti mluví jasně: ta nejúčinnější motivace přichází z pocitu úspěchu, z upřímné radosti dítěte, jak dobře vyřešilo přiměřeně náročný úkol. Je to radost z vlastních pokroků i z uznání spolužáků i učitele. Děti tak neznají "blok z matiky", o kterém v českém školství již kolují legendy. Naopak když vidí vzoreček, není jejich reakcí averze, ale nadšení: To znám, to vyřeším! 

8. Vlastní poznatek: má větší váhu než ten převzatý

Když má prvňák poskládat ze dřívek čtverec, vezme jedno dřívko, pak druhé, třetí... Stále mu to nestačí, vezme tedy čtvrté dřívko a poskládá čtverec. Pak se rozhodne poskládat větší čtverec. Vezme další dřívka a složí větší čtverec. Už začíná tušit, že bude-li chtít složit ještě větší čtverec, potřebuje k tomu vždy další čtyři dřívka. Je na cestě k objevu vzorce pro výpočet obvodu čtverce. 

9.Role učitele: průvodce a moderátor diskusí

Běžná společenská představa učitele je obraz někoho, kdo ví, umí a přednáší. Tak učitel matematiky umí matematiku, proto o ní může vykládat. V řadě případů se tak i děje. Dítě si vyslechne učitelův výklad, zapíše si nějaké poznámky do sešitu, poslechne si návod k řešení nové situace a tento návod se učí používat. V našem chápání výuky je role učitele i dítěte zcela jiná. 

10. Práce s chybou: předcházíme u dětí zbytečnému strachu

Dítě, které by mělo zakázáno padat, by se nikdy nenaučilo chodit. Analýza chyby vede k hlubší zkušenosti, díky které si děti daleko lépe pamatují dané poznatky. Chyby využíváme jako prostředek k učení. Podporujeme děti, aby si chyby našly samy, a učíme je vysvětlovat, proč chybu udělaly. Vzájemná důvěra mezi dítětem a učitelem pak podporuje radost žáků z odvedené práce. 

11.Přiměřené výzvy: pro každé dítě zvlášť podle jeho úrovně

Naše učebnice obsahují úlohy všech obtížností. Tím, že slabší žáci vždy nějaké úlohy vyřeší, předcházíme pocitům úzkosti a hrůzy z dalších hodin matematiky. Těm nejlepším žákům zároveň neustále předkládáme další výzvy, aby se nenudili. Učitel je nepřetěžuje úkoly, ale zadává takové, aby děti neustále motivoval. Rozděluje úlohy v rámci třídy podle toho, co které dítě potřebuje. 

12. Podpora spolupráce: poznatky se rodí díky diskusi

Děti nečekají, až se výsledek objeví na tabuli. Pracují ve skupinkách, po dvojicích nebo i samostatně. Každý žák je tak schopen říci, jak k výsledku došel, a umí to vysvětlit i druhým. Výsledek se rodí na základě spolupráce. Učitel zde není konečnou autoritou, která jen řekne, kde je pravda - a otočí se další list učebnice. Žáci si budují vlastní plnohodnotný poznatek, o kterém neustále přemýšlí. 

Copyright © 2022 (cit. 3.8.2021). Dostupné z https://www.h-mat.cz/hejneho-metoda 

Podrobné informace naleznete na www.h-mat.cz